Jedná se o dlouhodobé (chronické) nahromadění krve uvnitř lebky, které tlačí na mozek a způsobuje poruchy jeho funkce.
Onemocnění postihuje především starší osoby, u kterých došlo v průběhu života k částečnému zmenšení mozku (mozkové atrofii). Někdy se nalézá u osob s poruchou krevní srážlivosti (např. při warfarinizaci). Vzniku onemocnění předchází úraz, často jen lehký úder do hlavy. Zdrojem krvácení jsou přemosťující žíly probíhající okolo mozku, které se napínají a mohou se přetrhnout během nárazu při pohybu atrofického mozku. Příznaky z útlaku mozku se vyvíjejí týdny či měsíce po úrazu postupným zvětšováním krvácení (hematomu) a jeho tlakem na mozek. Často si pacienti úrazu (vzhledem k časovému odstupu) vůbec nejsou vědomi.
Mezi nejčastější potíže patří:
Diagnóza je stanovena na podkladě vyšetření mozku nemocného na CT (tzv. tunelem). V závažných případech je jediným možným řešením operace.
Operace se odehrává zpravidla v místním (lokálním) znecitlivění. Provede se asi 4 cm dlouhý kožní řez a následně se vytvoří otvor (návrt) do lební kosti v místě nahromaděné krve (hematomu). Krev se vypustí ven z hlavy pomocí hadičky (drénu), která je potom ponechána v ráně a je napojená na sběrnou láhev, aby mohla krev odtékat z hlavy i po odjezdu pacienta z operačního sálu. Celý výkon trvá asi 30 minut. Pacient je poté hospitalizován na lůžku po dobu několika dnů. V průběhu této doby je hadička odvádějící krev opakovaně proplachována. Pokud již neodvádí žádnou krev, provede se kontrolní CT vyšetření mozku a v případě, že je krev z hlavy uspokojivě odstraněna, drén se odstraní. Pacient od provedení operace až do vytažení stehů z rány (zpravidla 10. den po operaci) užívá antibiotika jako prevenci vzniku infekční komplikace.
Komplikace jsou vzácné. Vzhledem k tomu, že hematom bývá rozdělen vazivovými septy (přepážkami) na několik menších oddílů, nemusí se podařit při operaci vypustit všechnu krev (tekutinu) tlačící na mozek. Pak je někdy nutné provést další operaci za účelem vypuštění zbytku krve. Velmi zřídka může dojít ke vzniku infekce v ráně, ta se může rozšířit na obaly mozku či na mozek. Těmto komplikacím se snažíme předcházet preventivním podáváním antibiotik po operaci. Poškození mozku při operaci je extrémně řídké, podobně tak i vznik epileptických záchvatů.
Někdy může dojít k znovuobnovení hematomu s tlakem na mozek v určitém časovém odstupu od operace. To si vyžádá provedení nové operace, často za využití původního návrtu do hlavy. Pokud se hematom či expanzivně se chovající kolekce tekutiny vytváří opakovaně, je někdy jediným způsobem léčby trvalé zavedení hadičky (shuntu) z místa návrtu podkožím do dutiny břišní, kam je tekutina hromadící se v hlavě odváděna a kde se vstřebává.