Syndrom karpálního tunelu

Syndrom karpálního kanálu (tunelu, SKK) je soubor potíží vyvolaných útlakem nervu (nervus medianus) při jeho průchodu pod zesíleným zápěstním vazem.

Definice

skt-schemaSyndrom karpálního kanálu (tunelu, SKK) je soubor potíží vyvolaných útlakem nervu (nervus medianus) při jeho průchodu pod zesíleným zápěstním vazem.

Výskyt

Toto onemocnění patří do skupiny tzv. úžinových syndromů (postižení periferních nervů způsobeným útlakem nervu okolními strukturami). SKK je nejčastějším úžinovým syndromem a nejčastějším důvodem operace na ruce. Vyskytne se během života až u 4% populace. Je 4x častější u žen než u mužů. Nejpravděpodobněji se projeví ve věku 40 - 60 let, častěji na dominantní ruce.

Co usnadňuje vývoj tohoto onemocnění?

Někdy nelze příčinu vzniku potíží vypátrat, ale často se na jeho rozvoji podílí následující faktory:

  • přetěžování rukou
  • prodělaný úraz zápěstí
  • systémové choroby (cukrovka, choroby štítné žlázy, revmatoidní artritida, obezita a další)
  • genetická predispozice (onemocnění SKK v rodině)

Projevy onemocnění

Mezi nejčastější potíže patří:

  • brnění a mravenčení prstů postižené ruky (nejčastěji palce, ukazováku a prostředníku)
  • necitlivost v uvedených prstech
  • bolest v uvedené lokalizaci
  • nešikovnost ruky (např. při zapínání knoflíků, uchopování drobných předmětů)
  • oslabení ruky

Brnění, mravenčení a bolest ruky se často projevují v klidu, typicky v noci (nemocného budí ze spaní).

Jak se onemocnění diagnostikuje?

Lékař stanoví diagnózu syndromu karpálního tunelu na podkladě:

  • vyslechnutí pacienta ohledně jeho potíží
  • klinického vyšetření pacienta
  • EMG vyšetření (vyšetření vedení vzruchů nervem v oblasti zápěstí)

Způsoby léčby

syndrom karpálního tuneluV počátečních fázích nemoci se lze pokusit o léčbu nechirurgickou (konzervativní). Jedná se především o vyhýbání se činnostem způsobujícím potíže s rukou, časté procvičování ruky, dlahování ruky (ortézy), eventuálně aplikace injekce kortikoidů do oblasti zápěstí. Tyto způsoby léčby však většinou potíže jen zmírní, či načas oddálí jejich projevy.

V pokročilejších fázích postižení, nebo při neúspěchu konzervativní léčby, lze přistoupit k léčbě chirurgické, která spočívá v uvolnění nervu protětím zesíleného zápěstního vazu z malého řezu (cca 2,5 cm) v oblasti zápěstí v lokálním znecitlivění. Jedná se o ambulantní zákrok trvající přibližně 15 min. Po výkonu pacient odchází domů.

Rizika chirurgické léčby

Komplikace chirurgické léčby syndromu karpálního tunelu jsou poměrně vzácné. Nejčastěji se může po operaci vyskytnout přecitlivělost až bolest v oblasti jizvy, která s postupem času většinou odezní (do cca 3 měsíců), dále přechodný otok zápěstí, vzácněji modřina v místě operace. Zejména u pacientů s oslabenou imunitou může dojít k infekci rány. Vzhledem k variabilitě odstupu jednotlivých nervových větviček při větvení nervu v oblasti dlaně může dojít během zákroku k poškození některé větvičky, což se později projeví bolestivostí některého prstu. Jedná se ale opět o vzácnou komplikaci. V extrémně řídkých případech může dojít po operaci k přetrvávajícím otokům, zarudnutí, zvýšené potivosti a bolestivosti ruky.

Co dělat po operaci?

Po operaci se nelze spoléhat na to, že potíže samy ustoupí, efekt celého výkonu totiž závisí z velké míry na píli, vytrvalosti a snaze pacienta ruku zrehabilitovat. Jedině tak lze dosáhnout navrácení funkce ruky v největší možné míře. Myšlenka, že operací se vše vyřeší bez patřičného úsilí pacienta, je naprosto mylná.

Třetí den po operaci je nutné navštívit obvodního lékaře, který provede převaz a kontrolu rány. Od té doby je vhodné provádět jemnou tlakovou masáž jizvy přes obvaz prsty druhé ruky, čímž se podporuje odstranění otoku a hojení tkání. První týden je nutné ruku udržovat v klidu, suchu a čistotě, aby se zabránilo infekci. Po vyndání stehů 10. pooperační den doporučujeme v masážích jizvy pokračovat, mazat ji mastným krémem (např. domácím nesoleným sádlem) nebo mastí Erevit. Připojujeme pohyby rukou v zápěstí všemi směry a rozcvičování prstů, pohyby by měly být prováděny pomalu a vydatně, čímž se obnovuje funkce ruky a zamezuje se stažení jizvy. Vhodná jsou i různá gumová kolečka na posílení stisku ruky a masáž ruky vlažnou vodou. Tyto cviky (ale i jiné úkony rukou) však není dobré provádět přes bolest a ruku tak přetěžovat. Pokud vás obtěžují velké bolesti v jizvě a otok zápěstí, je vhodné mazat si postižená místa mastí Ibu-Hepa, či Ketazon compositum, po kterých většinou potíže ustoupí. Cvičení a masáže je nejlépe opakovat vícekrát denně po dobu několika minut, ne se jen spoléhat na jednorázové zacvičení si, či návštěvu u rehabilitačního pracovníka. Celková doba rehabilitace operované ruky trvá průměrně 3 měsíce (dle tíže postižení), teprve poté je možno očekávat návrat funkce ruky.

Pokud máte po operaci pochybnosti či potíže s operovanou rukou, navštivte naší ambulanci, kde se Vám náš personál rád bude věnovat.

nahoru